Pondělí, 8 února, 2021

Historie čaje

Malá historie velkého nápoje

Tak, jako v mnoha vynálezech a objevech tohoto světa, i za objevením čaje stála náhoda. Tedy alespoň podle známé staré čínské legendy. Shen Nung byl v 28 století p.n.l. čínským císařem a léčitelem, jehož fascinoval svět bylinek. Když si v jeden den seděl pod čajovníkem a chystal se vypít nádobu s převařenou vodou (jako velice vzdělaný člověk pochopil, že je to hygieničtější), vletěli mu do vody lístky z čajovníku. Dříve nevídaná vůně a příjemná chuť způsobily, že císař se postaral o rozšíření této rostliny.

Japonska legenda zase vypráví příběh o buddhistickém mnichovi, který nemohl od vyčerpání otevřít víčka očí. Zoufalý mnich si vytrhl víčka a na místě, kde je hodil, vyrostl čajovník. Pití čaje se v Japonsku proměnil na rituál, dokonce až jistou formu umění.

Indická legenda vypráví o stejném mnichovi než ta japonská jiný, reálnější příběh. Bodhidharma byl po sedmiletých meditacích neuvěřitelně unavený a aby neusnul, utrhl si pár lístků z nedalekého kru a začal jejich žvýkat. Žvýkání těchto lístků ho ihned nabilo energií.

Během 4. a 5. století p.n.l. se objevuje první písemnost věnující se čaji jako léčivému zázraku, který předepisoval jistý čínský lékař na snížení únavy. Čajovník se ovšem až do 4. století n.l. , Kdy se přesunul na plantáže, objevoval jako divoce rostoucí bylina nebo se pěstoval jen na malých plochách a připravoval se z čerstvě natrhaných lístků čajovníku.

Císaři mocných čínských dynastií sdílely čaj jako vzácný dar, dokonce slisován do tabličiek v jistých provinciích sloužil jako platidlo. Používal se při bartrové výměně (zboží za zboží) mezi čínskými obchodníky a kočovnými kmeny, což mělo za následek jeho rozšiřování. Čínští rolníci platili daně v podobě lístků čajovníku nebo čaje a stát tento čaj prodával do zahraničních zemí.

Pití čaje, takové jaké ho známe nyní, se zde začalo s dynastií Ming (14. – 17. Století). Čajové lístky se zalévaly vroucí vodou do tzv. Salco, nádoby, ze které se pak i pilo. Dříve se používal opačný postup. Do vařící vody se hodily lístky čajovníku, nebo lisované a drcené formy se sypaly do kotlíku s horkou vodou.

Čajovník nejprve pronikl do Japonska (od konce 6. století do počátku 9. století n.l.) a až v 17. století dorazil díky portugalským a holandským mořeplavcům do Evropy a evropských kolonií. Mezi Evropany přišli na chuť čaje první Rusové, jejichž tehdejší car Michail Fjodorovič Romanov dostal čaj jako dar od mongolského chána Altyn, a hned za nimi Angličané. Angličané ho rozšířily do svých kolonií v Severní Americe. Ze začátku oblíbili pití čaje aristokraté a hlavně ti panující. To, co měli rádi páni, bylo nesmírně módní, a proto se k panovníkům postupně přidávali dvořané a později i bohatší střední vrstva, protože čaj byl drahou záležitostí. Dovoz této lahůdky byl doprovázen vysokými cly a daněmi. Pití čaje bylo vždy velkou událostí, která byla doprovázena vytříbeným čajovým servisem. Porovnáním bělosti čínského porcelánu s pokožkou dám, byla měřena hodnota jejich nevinnosti.

18. století přineslo pád kaváren na úkor rostoucího množství čajových zahrad, kde se setkávala smetánka. Čajové zahrady okořeněné hudbou a různými představeními se staly střediskem společenského života.

Dovoz čaje do britských kolonií v Americe (dnešní USA) byl poznamenán příliš vysokými cly. Rozzlobení američtí obchodníci převlečení za Indiány propadly v Bostonském přístavu britské lodě a celý čajový náklad vysypali do moře. Tzv. Bostonská čajová párty (nebo i bostonské pití čaje) byla protestem proti britské dani z čaje a jednou z událostí, které měly za příčinu vznik pozdější revoluce.

V 19. století, kdy konečně poklesly náklady spojené s dovozy čaje, se tento nápoj rozšířil i do méně bohatých rodin, což mělo za následek jeho masový nárůst. Čína přestala být monopolem pěstování čaje a nový severoindický pěstitel a dodavatel nestačil plnit objednávky evropských zemí.

Důležitým rokem je 1869, kdy plísňové onemocnění zničí veškerou úrodu kávy na bývalém Cejlonu (Srí Lanka), kde se na místo ní začíná pěstovat čaj (tzv. Cejlonský čaj).

20. století přineslo hned dva objevy. ledový čaj objeven v roce 1904 na výstavě v St. Louis a sáčkový čaj. Newyorský dovozce čaje Thomas Sullivan nabídl svým zákazníkům vzorky čaje v malých sáčcích, které se jim ihned zalíbily a staly se předmětem objednávky. Do té doby se prodával čaj vážený a později balen do balíčků s popisem jeho zdravotních účinků.

V roce 1903 nahradila velbloudí karavany dovážející čaj z Činy do Ruska Transsibiřská magistrála. Chutná čínská směs černého čaje se dodnes, na památku dávného dovozu, nazývá Ruská karavana.

Čaji vděčíme i za vynález zrychlené lodní dopravy. Aby si čaj udržel svou krásné aroma a lahodnou chuť, musel být převážen co nejrychlejším způsobem. Proto vznikaly tzv. clippery neboli rychlé plachetnice.

Mezi největším producenty čaje patří v současnosti Indie. Známé jsou i plantáže v Jižní Africe a na Sumatře a Jávě.

Předchozí článekDouble Cross Vodka
Další článekČokoláda Amadei

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Most Popular

Recent Comments