Pátek, 26 února, 2021
Domů Články Zbožíznalství Historie doutníků

Historie doutníků

Kouření tabáku je vynálezem indiánských civilizaci Mayů a Aztéků, kteří ho před staletími používali při léčení ran, náboženských rituálech a rozličných skupinových obřadech. K rozšíření tohoto zvyku nebo rituálu přispělo objevení nového kontinentu nazvaného Amerika. Evropským námořníkům se zvyk kouření natolik zalíbil, že ho přinesli do svých rodných krajů – Španělska a Portugalska. Za vynález tabákového odvětví lze děkovat právě Španělům, kteří ve své nové kolonii, rozprostírající se na území dnešní Kuby, začali vyrábět první doutníky. První tabákové plantáže vznikaly také na novém americkém kontinentu a to ve Virginii a v Marylandu. Ze začátku se tabák používal pro stejné účely jako ve starověkých indiánských kmenech. Lidé kouřili tabák, aby ztlumili bolest zubů, hlavy, aby se vyléčili z tehdejších civilizačních chorob, jakými byl například mor. Střediskem tabákového průmyslu, a tedy i výroby doutníků v Evropě, bylo španělské město Sevilla. Nové šílenství se pomalu rozšiřovalo do států Evropy i Asie a stalo se neodmyslitelnou součástí životního stylu většiny obyvatelstva.

Za vším stojí válka

Kouření doutníků propagovaly zejména vojáci a váleční veteráni, kteří se tomuto zvyku naučili na bojišti a kouřením si usnadňovaly krušné válečné chvíle. Období po protinapoleonské válce přineslo šňupání tabáku, pozdější orientální boje zase tabák ubalený v papírcích – vznikly první cigarety. Do papírků balili egyptští vojáci střelný prach, když ve třicátých letech 19. století bojovali proti Turecku. Jediná dýmka, kterou disponovaly, se jim rozbila, a tak dlouho neváhali a tabákové listy ubalili do stejných papírků jako předtím střelný prach. Hned bylo všem jasné, že papírky jsou nejenže praktičtější, ale i levnější. Doutníky na jistý čas zůstaly v pozadí, i když mnozí milovníci tabáku nikdy nedokázali přijmout cigarety za jejich plnohodnotnou náhradu. Ve Spojených státech se doutníky také rozmohly během války, v tomto případě občanské. Do USA dováželi nejen kubánský tabák, ale i havanské doutníky. V Pennsylvánii otevřeli manufakturu, která vyráběla dlouhé stogies. Čím lépe doutníky muž kouřil, tím větší prestiž mu přisuzovali.

Opět ta politika!

Britové byli vždy známí svou přísnou daňovou politikou, které se nevyhnuly ani doutníky. Ve Velké Británii se výroba doutníků datuje do roku 1820, přičemž hned rok na to přijal britský parlament zákon o nové dovozní dani doutníků ze zahraničních oblastí, které se tak staly luxusnějším zbožím jako samotné zlato. V téže době se i španělský král Ferdinand VII. rozhodl, že vezme tabákový průmysl do svých rukou. V roce 1821 podepsal dekret o zvýšení produkce kubánských doutníků, které se vyráběly v tehdejší španělské kolonii – Kubě. Španělské Sevilly ustupovaly do pozadí a kvalitnější kubánské Havany se produkovaly a dováželi do Evropy v mnohem vyšší míře. Další monarcha, Eduard VII., Si kouření oblíbil natolik, že z doutníky podávané po večeři s pohárkem drahého alkoholu v ruce udělal tradici tehdejší britské smetánky.

Poselství slov

Každé slovo má v terminologii doutníků a tabáku svůj význam. Například základ slova nikotin, chemické látky, která se nachází v tabáku a vyvolává u kuřáků návyk, poskytlo příjmení francouzského velvyslance ve Španělsku Jeana Nicotě, který pomohl rozšíření doutníků v Evropě. Anglické pojmenování tabáku, tobacco, je odvozeno od názvu mexické provincie Tabasco a svou hlasovou stránkou také připomíná Tobago, ostrov v Karibiku. Angličané v 19. století nazývali doutníky segars a podobně znějícím slovem sikar označovali Mayové činnost spojenou s tabákem – kouření. Smokingem v současnosti označujeme pánské formální oblečení, vhodné na velmi významnou společenskou událost. Smokingy byly zpočátku kuřáckými saky, které si páni oblékali do kuřáren – speciálních místností v hotelích, kavárnách a pánských klubech. Každý asi ví, že smoke v překladu z angličtiny znamená kouřit.

Rolníci a dělníci

Výroba doutníků je spojena s těžkou prací na plantážích a s úmorná robotami v továrnách. Hned po rozšíření kuřáckého zvyku se kubánští rolníci přeorientovali na pěstitele tabáku. Krvopotne pečovali o svou úrodu, o kterou se vzápětí handrkovali s majiteli půdy, kteří pocházeli z vyšších vrstev a nechtěli se připravit o vidinu vysokého výdělku. Mnoho lidí si privyrábali na živobytí ručním balením doutníků v továrnách a jednotvárnou práci jim zpestřovali čtením světové literatury a politických textů. Tito „tabákoví“ dělníci ovlivnily celý vývoj protišpanielskýho odboje i pozdějších dějin Kuby. Díky své rozhľadenosti, kterou získali zmiňovaným poslechem textů, se aktivně zapojily do politického dění. Avšak po celostátním znárodňování Fidelem Castrem velké množství majitelů továren odešlo do zahraničí (Miami, Dominikánské republiky, Mexika a podobně) pokračovat ve svém podnikání. Dělníci jejich následovaly nebo se přesunuly pod státní podnik.

Nejlepší z nejlepších

I když mezi nejznámější doutníky na světě patří právě ty kubánské, jiné státy za Kubou vůbec nezaostávají a mohou nabídnout opravdu pestrý sortiment. Vynikající podnebí na pěstování tabáku má Dominikánská republika, na trhu nabízí zejména své ručně vyráběné doutníky. Honduras, Nikaragua, Brazílie, Mexiko, Ekvádor, Jamajka, Spojené státy, Kanárské ostrovy, Německo, Švýcarsko, Kamerun, Nizozemsko, Sumatra a Jáva, Filipíny jsou dalšími zeměmi známými svou tradicí výroby kvalitních doutníků.

Poslední desetiletí

Doutníkový průmysl zažil velkou krizi zejména v devadesátých letech dvacátého století. Zatímco na počátku devadesátých let profitovala Dominikánská republika ze svých ručně balených doutníků, výměna doutníků za levnější a praktičtější cigarety a také nižší kvalita tabáku znepříjemňovali dominikánským podnikatelům práci. Kubu v devadesátých letech poznamenal pád velkého odběratele SSSR a přírodní pohromy, které zničily velkou část úrody.

V současnosti je kouření doutníků potlačované zejména kouřením obyčejných cigaret. Člověka, který kouří cigaretu, najdete opravdu všude, elegantního pána kouřícího doutník možná pouze v kvalitnější kavárně nebo ve filmu. A to ještě není jisté, zda si pochutnává na pravé kvalitě nebo „zaručené“ napodobenině. Každý kdo alespoň jednou ucítil v ústech chuť kvalitního doutníku, velmi dobře ví, jaký je to zážitek. Můžete sedět i na popraskané židli v pokoji bez nábytku, ale při bafkaní kouře máte pocit, že jste mocní, bohatí, že jste král.

Předchozí článekPisco
Další článekRozumíte pozvánce?

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Most Popular

Recent Comments